Pro validní posouzení protilátkové odpovědi v likvorovém, potažmo CNS kompartmentu není rozhodující absolutní hodnota koncentrace nebo titr dané protilátky v likvoru, které jsou dynamicky závislé na aktuálním stavu hematolikvorové bariery (Q Alb), ale míra její intratékální syntézy – tu vyjadřuje tzv. protilátkový index (Antibody Index- AI). i.t. syntétu považujeme za prokázanou při hodnotě AI > 1.5. Hodnoty 1.3-1.5 se mohou považovat za hraniční, nižší hodnoty AI pak za negativní.
Z výše uvedených důvodů, a na základě doporučení výrobců konkrétních diagnostických souprav, přestáváme postupně u řady vyšetření protilátek uvádět referenční rozmezí koncentrací protilátek ve smyslu absolutních hodnot. Nejnověji se tato aktualizace referenčního rozmezí týká stanovení protilátek proti viru klíšťové meningoencefalitidy (TBE- Tick-born encephalitis), kde nově bude uváděno pouze ref. rozmezí pro protilátkový index (AI).
Podrobněji ke vztahům a výpočtům i.t. syntézy viz např. původní práce prof. Hansotto Reibera:
- Proteins in cerebrospinal fluid and blood: Barriers, CSF flow rate and source-related dynamics, https://www.horeiber.de/pdf/6.pdf
- The intrathecal, polyspecific and oligoclonal immune response in multiple sclerosis, https://www.horeiber.de/pdf/15.pdf
Antifosfolipidové protilátky představují heterogenní skupinu protilátek, které mohou ovlivňovat pochody na odlišných úrovních koagulační kaskády, výsledkem tohoto působení bývá zpravidla určitý stupeň trombofilie. Tyto protilátky (zejména proti kardiolipinu, ale také proti kyselině fosfatidové, fosfatidylcholinu, fosfatidylethanolaminu, fosfatidylglycerolu, fosfatidylinositolu, fosfatidylserinu) a proteinové kofaktory (hlavně β2-glykoprotein I, annexin V a prothrombin) tvoří antigenní determinanty a participují svými vlastnostmi v iniciální fázi koagulační kaskády či v kontrolních mechanismech této kaskády.
Detekce těchto protilátek umožňuje diagnostiku antifosfolipidového syndromu (APS), jehož klinickou manifestací jsou trombózy (hluboká žilní trombóza, plicní embolie, cévní mozkové příhody, transitorní ischemické ataky, infarkt myokardu), a dále mikrotrombotizace v nejrůznějších tkáních či orgánech, způsobující např. kardiální, kožní, endokrinní komplikace, postižení reprodukčních orgánů, gastrointestinální oblasti a postižení oka.
U nemocných s APS se také setkáváme s poměrně širokým spektrem manifestací, které nelze trombózou ani mikrotrombotizací tkáně uspokojivě vysvětlit. Patří k nim projevy neurologické (migréna, epilepsie, závažné poruchy kognitivních funkcí, encefalopatie, pseudotumor cerebri, syndrom napodobující sclerosis multiplex), kardiovaskulární (postižení chlopní, kardiomyopatie), kožní (livedo reticularis či racemosa), hematologické (autoimunitní hemolytické anémie, trombocytopenie), avaskulární kostní nekróza, nefropatie asociovaná s APS a poruchy reprodukce.
Buliková A. Antifosfolipidový syndrom – klinické projevy, diagnostika a možnosti léčby, komplikace. Remedia 2016; 26: 439–445.
Dostupné na nejnovější verzi kompletní žádanky (Verze202/I/KŽ – v sekci ke stažení).
do sekce “ODBORNÉ TEXTY” byly nahrány přednášky v rámci kurzu “Cytologie – součást komplexního vyšetření mozkomíšního moku”. Autoři přednášek jsou Prof. MUDr. Jaroslava Dušková, CSc., FIAC, prim. MUDr. Ondřej Sobek, CSc., MIAC, MUDr. Lenka Ceprová, Ing. Inka Matuchová, PhD.
Byla aktualizována příloha Laboratorní příručky- seznam prováděných vyšetření. V elektronické formě je k dispozici v sekci “Ke stažení..”